Kdo jsem, otázka, kterou jsem si prvně položila okolo třináctých narozenin, kdy mi poprvé do života přišlo latinské spojení "nosce te ipsum" tedy - poznej sám sebe. Pracovně tak sama sebe zvu průzkumnicí lidské zkušenosti, neb až budu mít všechny odpovědi, zřejmě už budu v jiném prostoru existence .)

​

Život na Zemi mě nepřestává udivovat. Ráda cestuji po vnějších i vnitřních krajinách. Mým oblíbeným dopravním prostředkem na výpravách do skrytých prostor je meditace, dech, pohyb a malování. Maluji, abych se přiblížila sama sobě a snad se i letmo dotkla skutečnosti, jejíž jsem součástí i spolutvůrcem.

V rámci výtvarného ateliéru Art-in, jehož jsem členkou od roku 2014 procházím nyní sebezkušenostním body-arteterapeutickým výcvikem pod vedením Nadi Verner, prohlubuji si tak dovednost držet sobě i druhým prostor, v němž je možné se skrze výtvarné sebevyjádření potkat sám se sebou, neboť věřím, že odpovědi na otázky, které si pokládáme, si neseme každý především ve svém nitru.

​

Je pro mě důležité setkávat se s lidmi různých věků, skupin, pohlaví, profesí, sdílet, inspirovat se a nacházet, co nás pojí. Zřejmě proto mě zavolalo studium historie, kulturní antropologie a následně i profese sociální pracovnice. Na své cestě jsem dosud pracovala s dětmi, s dospělými i se seniory, s lidmi na ulici, osobami zdravotně i jinak znevýhodněnými. Setkání s životními příběhy druhých lidí mi dávají růst, učí mě pokoře a soucitu, pomáhají mi lépe porozumět sobě i ostatním.

​

Mým dalším velkým tématem je otázka smrti, umírání a doprovázení pozůstalých při tvorbě osobitých a smysluplných rozloučení. Jsem celebrantka a ekofunebračka, zajímám se o přírodní pohřebnictví, pracuji na přírodním hřbitově v pražských Ďáblicích, v Lese vzpomínek, spolupracuji s organizací Ke Kořenům. Za dobu svého působení jsem provedla více než 150 rodin. Hledám možnosti a cesty, jak navrátit "smrt zpět do života". Přeji si, abychom se opět s úctou věnovali otázkám vlastní konečnost, dali tomuto tématu dostatek prostoru a pozornosti. Věřím, že jen společnost, která ke smrti přistupuje důstojně, otevřeně a vědomě může být zdravá a celistvá.

​

Všechny své zkušenosti, znalosti a dovednosti také využívám a předávám dál ve výcviku ceremonialistek, kde jsem od roku 2019 spolu s Lilií Khousnoutdinovou, Petrou Cihlářovou, Barborou Chvátalovou a Katkou Kramolišovou členka sesterského lektorského týmu. Přechodový rituál, ceremonie je pro mě způsob, jak se zastavit a uctít změnu v životě. Jak uznat, co bylo, zacítit, co je a otevřít se tomu, co přichází. V souladu s cyklem osobním, životním i přírodním, s vědomím si svého místa v rámci většího celku. 

​